V příběhu starém jako čas se dva znavení cestovatelé ocitli v srdci Číny a jejich cesta byla plná nebezpečí a nejistoty. Jak zapadalo slunce a tma sestupovala, napětí mezi nimi bylo hmatatelné. Jejich oči se zamykaly, jejich těla toužila po vzájemném doteku. Ticho bylo ohlušující, ale jejich touha byla hlasitější než jakákoli slova. Muž se svou vyrýsovanou postavou a ohnivou vášní přerušil ticho jako první. Jeho ruce bloudily po jejích hebkých křivkách a sledovaly každý obrys jejího těla. Jeho dechy byly těžší, jeho doteky neodbytnější. Žena mu svými exotickými krásami a tajemným půvabem oplácela jeho pokroky. Tiše sténala a její tělo se prohýbalo pod jeho dotyky. Jejich těla se pohybovala v dokonalé harmonii, jejich výkřiky rozkoše se rozléhaly pouští krajinou. Muž nepromluvil ani slovo, ale jeho čínský hlas stačil zprostředkovat jeho touhu. Žena, ztracená v okamžiku, se oddala každému jeho rozmaru. Jejich těla se proplétala, vytvářela symfonii vášně, která se rozléhala nocí. Nešlo jen o sexuální setkání, byl to příběh starý jako čas, důkaz nadčasové přitažlivosti vášně a touhy.